O mně

Zjednodušeně řečeno můj život provázela většina příznaků nesprávné laterality.

Už od dětství byl můj život, jak si jej pamatuji, převážně neradostný, ač k tomu vlastně nebyl žádný objektivní důvod. Cítil jsem se trvale bez energie a všechno mi připadalo náročné. Trápily mě nenadálé výkyvy nálad a pocity, že nikam nepatřím a nikdo mi nerozumí. Když už jsem měl někdy radost, tak jen po krátkou dobu. Nikdy se mi nedařilo vypnout neustálý tok myšlenek v mé hlavě. Nebyl jsem nikdy spokojený s tím, co jsem dokázal a se svým životem celkově. Nikdy jsem se nedokázal prosadit vůči ostatním, měl jsem strach z jakýchkoliv konfliktů. Protože jsem byl klasickým zástupcem syndromu hodného muže, od puberty mě navíc trápil nezájem ze strany žen (no, když si vzpomenu na sám sebe tehdy, tak se jim vůbec nedivím). Každé jaro mě navíc trápily alergie.

Hledání různých cest, jak některé své potíže odstranit nebo alespoň zmírnit mě přivedlo ke zdravému životnímu stylu a k alternativním a ezoterickým směrům. Každé ráno jsem cvičil pět tibeťanů, řadu let jsem se striktně stravoval podle pravidel makrobiotiky, navštěvoval jsem kurzy osobního rozvoje, otužoval jsem se podle Wima Hofa, užíval jsem všelijaké kapičky, čaje a jiné preparáty… A nic z těchto zaručených receptů, které ostatním pomohly, u mě pořádně nefungovalo.

O lateralitě jsem se „náhodou“ dozvěděl na kurzu u Jaroslava Svobody. Nejdříve mě nějaké povídání o levácích vůbec nezajímalo, to se ale změnilo ve chvíli, kdy došlo na povídání o příznacích skrytých leváků, které zněly jako by někdo popisoval mě a můj život. Při nejbližší možné příležitosti jsem se přihlásil na kurz s testováním laterality vedený Lucií Vřešťálovou, který se ale konal až za značně dlouhou dobu. I přes důrazné varování mě zvědavost vedla k tomu, že jsem v mezičase některé činnosti začal zkoušet dělat levou rukou. K mému překvapení šlo všechno velmi snadno a lehce. V hlavě mě ale trápily pochybnosti. Co když zjistím, že jsem pravák a všechno moje trápení bude pokračovat dál? Mou dlouho očekávaný seminář mi ale přinesl ujištění, že jsem skutečně levák a že jsem svůj dosavadní život žil v nesprávné lateralitě. Cítil jsem, že konečně vím, kdo doopravdy jsem a začal jsem chápat, proč celý můj předešlý život vypadal tak, jak vypadal.

Po kurzu pro mě bylo nejvíce zásadní na všech úrovních přijmout, že jsem levák. Testování mi vyšlo naprosto jednoznačně a mohl jsem konečně zahodit všechny pochybnosti.

S velkým nadšením a radostí jsem se začal definitivně přepólovávat. Mimo jiné jsem levou rukou začal psát a po čase jsem dokonce i úplně změnil svůj podpis na takový, který šlo dobře napsat levou rukou. Kvůli tomu jsem si musel nechat vydat nový občanský průkaz a cestovní pas.

Můj život se začal pomalu měnit k lepšímu. Všímám si, že funguji v mnohem větším klidu a lehkosti, nemusím nic tolik řešit, o nic se tolik snažit, nepoužívat ke všemu tolik síly a energie. Cítím se být mnohem víc ve své mužské podstatě. Zvládám říkat ostatním svůj názor, aniž bych se bál jejich nesouhlasu.

Když hovořím, nemusím u toho očima hledat geometrické tvary, ani neustále něco počítat. Mám lepší přístup ke své intuici a moje hlava je ve větším klidu. Všechny činnosti, které dělám levou, mi jdou velmi dobře, a cítím se při nich více uvolněně a dokážu si je užít s větší radostí, místo abych je prostě jenom měl co nejdříve za sebou. Konečně vím, kdo jsem. Jsem levák!

Téma laterality mě fascinuje natolik, že jsem se rozhodl jej šířit dál. Prošel jsem potřebným výcvikem u Karla Grunicka, který přišel s tímto pojetím laterality a je tvůrcem zcela odlišného konceptu testování oproti běžně používaným metodám. Nyní mohu lateralitu testovat sám. Mým cílem je pomáhat ostatním lidem zjistit, kdo doopravdy jsou, a umožnit jim tak dostat se do své síly a opravdovosti.

V profesním životě jsem to (jako správný skrytý levák) vždy potřeboval někam dotáhnout. Získal jsem inženýrský titul na ČVUT a po určitou dobu jsem pracoval jako pilot dopravního letadla. Nic z toho mi ale stejně nepřineslo vnitřní pocit, že jsem něco dokázal. Ten už teď nepotřebuji, dokážu si sám sebe vážit jen tak. V současné době jsem vedoucím instruktorem v letecké škole.

Žiji v manželském svazku s ženou, které si nesmírně vážím, společně máme jednu krásnou dceru.