Lateralita v historii a v kultuře

Jak jsme se jako lidstvo mohli dostat do nevyvážené situace, ve které jsme nyní? Co vedlo lidi k tomu, že začali používat více jednu stranu těla, než druhou, přestože to mnohdy muselo být proti jejich přirozenosti? Proč je levá strana brána jako špatná a pravá jako správná? A proč to není naopak? Abychom získali odpovědi na všechny tyto otázky, musíme se podívat do historie. Z té pak vychází některá pravidla, jež jsou již dlouho zakořeněnou součástí naší kultury.

Archeologické výzkumy ukazují, že v době kamenné bylo ve společnosti asi 50 % leváků. V době bronzové se ale jejich počet začal výrazně snižovat. Proč tomu tak bylo? Lidé v rámci svého vývoje používali více a více nástrojů. Nabízí se tedy vysvětlení, že převládající pravorukost v naší civilizaci souvisí právě s používáním nástrojů. Proč se ale lidé rozhodli zrovna pro pravou stranu?

Jako logické vysvětlení se nabízejí dvě teorie, proč začala převládat zrovna pravá ruka, respektive pravá strana těla. Obě tyto teorie souvisejí s asi nejzásadnější asymetrií v našich tělech. Tou je pozice srdce, které, jak známo, není umístěno uprostřed, ale mírně vlevo od osy těla. První teorie se týká mužů a tvrdí, že si v bitvách chránili srdce štítem, jež museli zákonitě držet v levé ruce a tudíž jim pro útok zbývala pravá ruka. Druhá teorie se týká žen. Ty si malé děti přikládaly k srdci, jehož tlukot měl na malé děti uklidňující účinky. Tím pádem jim pro ostatní činnosti opět zbývala volná pravá ruka.

Značný negativní význam získala levá strana v křesťanské kultuře. Zřejmě se tak stalo v důsledku orientace kostelů. Ty mají pravidelně oltář umístěný směrem k východu. Lidé v kostele, kteří stáli nebo seděli směrem k oltáři, měli tedy před sebou východ, po pravé straně jih, za sebou západ a po levé straně sever. Severní strana je samozřejmě jediná, ze které nikdy nesvítí slunce. Pravděpodobně proto začala být levá strana považována za temnou. Za povšimnutí stojí, že Ježíš je zobrazován po Boží pravé ruce. Levá ruka Boha je však rukou rozsudku. Archanděl Gabriel sedí po Boží levé straně a je nazýván levou rukou Boha.

Matouš 25:

…a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa…

…Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!…

Z předchozí citace z Bible je zřejmé, že je levá strana považována za stranu zla.

V Islámské kultuře je tradičně dáno, že pravá ruka je používána při jídle, zatímco levá ruka je používána na toaletě a k osobní hygieně. Jakkoliv toto pravidlo má za cíl zejména prevenci šíření chorob v tamních podmínkách nízké úrovně hygieny, důsledkem je opět vnímání levé strany jako nečisté.

V současné kultuře si jako součást pozdravu podáváme pravou ruku. Tato praktika má kořeny ve vzájemném přesvědčení o tom, že v této ruce nemáme zbraň, kterou bychom na svého protějška chtěli zaútočit.

Dle pravidel etikety má žena jít po pravé straně muže. Na toto pravidlo si možná ještě mnoho z nás pamatuje z tanečních kurzů, jejichž součástí byla právě základní nauka o etiketě. Historicky dal tomuto zvyku vzniknout formální oděv mužů z dob minulých, kdy měli muži na sobě připnutý meč. Aby bylo možné meč pohodlně tasit z pouzdra za pomocí pravé ruky, musel být meč připnutý na levém boku. Pokud by na této straně šla žena, mohl by jí meč v pouzdře překážet. Z hlediska praváků je tento obyčej praktický ještě z dalšího důvodu. Pokud jsou oba partneři praváci, muž je vůči ženě umístěn blíže svou dominantní (mužskou) stranou, zatímco žena k muži je blíže svou nedominantní (ženskou) stranou.